[Návrh – Petr Mach, 25.2.2015]

VYSOKÉ SMLUVNÍ STRANY SE DOHODLY na následujících ustanoveních, která se připojují ke Smlouvě o Evropské unii a ke Smlouvě o fungování Evropské unie:[1]

1.
Postup uvedený v článku 140 Smlouvy o fungování Evropské unie umožňující zrušení výjimky může být zahájen jen na žádost dotyčného členského státu.[2]

2.
Každý členský stát se v souladu se svými ústavními předpisy může rozhodnout z hospodářské a měnové unie vystoupit.[3]

Členský stát, který se rozhodne vystoupit, oznámí tuto skutečnost Evropské radě.[4]

Evropská centrální banka vyplatí centrální bance členského státu, který vystoupil z hospodářské a měnové unie, její splacený podíl na upsaném kapitálu ECB vyjma podílu, který podle článku 28.3 Protokolu (č. 4) O STATUTU EVROPSKÉHO SYSTÉMU CENTRÁLNÍCH BANK A EVROPSKÉ CENTRÁLNÍ BANKY určila Rada guvernérů pro národní centrální banky, které stojí mimo eurozónu.

Evropská centrální banka vyplatí centrální bance členského státu, který vystoupil z hospodářské a měnové unie, devizové rezervy, které na ni byly převedeny podle článku 30.1 Protokolu (č. 4) O STATUTU EVROPSKÉHO SYSTÉMU CENTRÁLNÍCH BANK A EVROPSKÉ CENTRÁLNÍ BANKY.

—

[1] Analogie preambule k Protokolu (č. 16) o některých ustanoveních týkajících se Dánska

[2] Analogie k větě uvedené v Protokolu (č. 16) o některých ustanoveních týkajících se Dánska: „Postup uvedený v článku 140 Smlouvy o fungování Evropské unie umožňující zrušení výjimky může být zahájen jen na žádost Dánska“. 

[3] Analogie k větě v článku 50 SEU: „Každý členský stát se v souladu se svými ústavními předpisy může rozhodnout z Unie vystoupit.“

[4] Analogie k větě v článku 50 SEU : „Členský stát, který se rozhodne vystoupit, oznámí svůj záměr Evropské radě.“