Boj za svobodu a demokracii neskončil
Evropa se vydala cestou centralizace. Politikům na národní úrovni se ponechává hašteření o státní zakázky a o to, kdo má být eurokomisařem. „Velké věci“ (jak budou regulovány banky, že budeme ve velkém obchodovat s povolenkami na emise CO2, že musíme elektřinu vyrábět z větru a slunce) se rozhodují v Bruselu.
Centralizované rozhodování ale nemůže být efektivní. Vlivní politici (Merkelová, Sarkozy) se mohou mýlit, pokud jde o priority – (opravdu musíme nyní na centrální úrovni řešit především regulaci roamingu a boj s klimatem?) – a mohou se mýlit i pokud jde o navrhovaná řešení. To, že se v lecčems mýlí, je pravděpodobné, protože lidé jsou omylní. Problém je, že jejich případné omyly dopadají neblaze na celou Evropu. Kdyby své nápady aplikovali jen v Německu a Francii, poznalo by se, že to jsou chybná řešení, která podkopávají svobodu a hospodářský růst. Takhle se to nepozná, chybí srovnání. Evropu dusí nedostatek konkurence, pokud jde o možná řešení.
Oslavili jsme den boje za svobodu a demokracii. Svoboda volby je ale stále více omezovaná (zakázané žárovky, povinná biopaliva) a demokracie je nefunkční, protože ať volíme, jak volíme, stejně poslanci jen „implementují“ bruselské směrnice.
Boj za svobodu a demokracii neskončil. Patřím k menšině, která si myslí, že svoboda volby je lepší než regulace a že demokracie funguje jen na národní úrovni. Že Evropská unie míří špatným směrem. Někteří alibisté si myslí, že mohou EU napravovat zevnitř (ve skutečnosti ale v Bruselu vždy hlasují pro další centralizaci). Obávám se, že EU nelze reformovat zevnitř.
V nejbližších letech nás čeká pomalé zaostávání a vleklé zadlužování, k tomu zklamávání z velké koalice či z top09. Postupně ale povedeme hlavní spor o to, zda zůstat poslušnou zemí Evropské unie nebo zda se pokusíme opět vydat cestou samostatnosti. Přeji si, abychom za 20 let měli svobody a demokracie více.
