Castro kritizuje Bushe. A má pravdu.

Ve čtvrtek 29.3. napsal kubánský vůdce Fidel Castro úvodní článek do vládních novin Granma, v němž odsuzuje environmentální politiku Spojených států: „Bushova legislativa odsuzuje 3 miliardy lidí k předčasné smrti hladem a žízní.“ (www.granma.cubaweb.cu/2007/03/29/nacional/artic11.html)

Zdá se, že tentokrát levicový Castro rozumí důsledkům fungování trhu lépe než pravicový Bush. Růst poptávky po biopalivech vyvolaný politikou západních zemí totiž nutně povede k růstu cen potravin a vody.

Tak dlouho obviňovala veřejnost prezidenta George Bushe z antiekologismu, až i on přijal zelené vidění světa. Pod vlivem sporné teorie globálního oteplování Bush navrhuje nahrazovat ropu biodieslem: „Amerika by do roku 2017 měla spotřebovávat 132 miliard litrů biopaliv a spotřebu ropy tak snížit o 20%.“ Castro k tomu dodává: „Brzy uvidíme, kolika lidem ve třetím světě se [v důsledku této politiky] nebude dostávat kukuřice k jídlu.“

Politici v USA i EU si myslí, že omezením poptávky po ropě omezí údajně nežádoucí globální oteplování. Nevidí ale důsledky, které správně vidí Castro. Větší poptávka amerických automobilistů po kukuřičném ethanolu (uměle vyvolaná rozhodnutím politiků) znamená růst ceny kukuřice.

Cena kukuřice vzrostla za půl roku o 70 % a růst cen již začal vyvolávat nepokoje v latinskoamerických zemích. Mexiko se dokonce uchýlilo k zoufalé regulaci cen chleba (kukuřičných tortill) (The Economist 16.3.). Environmentalisté v Americe a v Evropě mají pocit, jak pomáhají planetě Zemi, lidé v chudších zemích ale kvůli tomuto rozmaru bohatých nemají na chleba.

Růst poptávky po importu energetických plodin z třetího světa také vyžaduje využívání více vody pro zemědělské účely a menší dostupnost vody k pití. Jinými slovy, abychom mohli místo ropy přeměnit v pohyb auta dopředu a v emise CO₂ biodiesel, musí se nejprve spotřebovat spousta H₂O na produkci biodieselu.

Někteří „uvědomělí“ environmetalisté jezdí na biodiesel už teď, aniž by je k tomu nutila legislativa. Třeba předseda Strany Zelených Martin Bursík. Myslí si, že koná globální dobro, ale zákon nabídky a poptávky nezmění. S každým ujetým kilometrem pan Bursík někomu na světě zdražuje řepku, obilí, kukuřici, vodu.

Kubánský komunismus a nesvoboda nepochybně poškozuje obyčejné Kubánce. Škodlivost západního environmentalismu ale dalece přesahuje hranice USA a Evropské unie.

Petr Mach