Nejsme dobytek – nechte lidi jíst, co chtějí

Lidové noviny vycházejí z článku MUDr. Marie Nejedlé ze Státního zdravotního ústavu, která dává k inspiraci různé bizardní zákazy a příkazy: že prý v Tasmánii chtějí zakázat prodej cigaret všem lidem narozeným po roce 2000, v Lotyšsku stát zakázal kouřit v domácnostech s dětmi, ve Francii zakázali ve školách jídlo nošené z domova a automaty na svačiny a děti musí jíst ve školních jídelnách jídla sestavená podle zásad zdravé výživy. Podle autorky se těmito zákazy a příkazy dá docílit zdravějšího životního stylu lidí a ušetřit miliardy ve státním rozpočtu i v kapsách lidí.

Nevěřím paní doktorce, že spočítala správně finanční dopady kouření, alkoholu a obezity, ale to není podstatné.

Polemizovat chci s filosofií článku, který v podstatě pojímá stát jako kravín a obyvatele jako dobytek. Kdybychom vlastnili chov krav a naše krávy se stravovaly špatně a měly v důsledku špatné mléko a maso, měli bychom jim zlepšit stravu a životní podmínky. To dává smysl.

My ale nejsme stádo dobytka. My jsme lidé, kteří jsou schopní se svobodně rozhodovat a měli by nést důsledky. Stát není náš rodič ani majitel. Budu-li nezdravě jíst a připravím-li se tím o možnost pracovat, bude to především moje újma.

Někdo může namítat, že náklady léčby se skrze státní zdravotní pojištění přenášejí na lidi, kteří platí ze svého příjmu pojištění, žijí zdravě a péči nečerpají. To ale není vina kuřáků. Stačí umožnit konkurenci ve zdravotním pojištění – až pak by se ukázalo, jestli bude kuřák nebo tlustý člověk platit větší pojištění.

Nesnažme se určovat lidem, co mají jíst. Nechme naopak lidem svobodu volby životního stylu, která musí být vždy spojena s osobní odpovědností.

Osobně se divím lidem, kteří skoro nesportují, jedí nezdravě, kouří a koukají v televizi na podivné věci. Nezávidím jim ani chození k doktorům, ani to, že mohou umřít předčasně. Ale respektuji jejich volbu. Snaha vnutit lidem „zdravý životní styl“ je nerozlučně spojená s potlačením osobní svobody.

Koneckonců děti, které dnes a denně raději volí stravování ve fastfoodech a odmítají školní jídelny s nutričně vyváženou stravou, to nedělají jen kvůli chuti, ale i kvůli svobodě. Vlastně fandím dětem, které se občas po škole najedí po svém. Myslím, že z takových jednou něco bude. Možná některé z nich tu a tam podlehnou některým neřestem, ale zachovají si ducha svobody a nebudou chtít paternalistický stát.