Nový zákoník práce je horší než stávající

Již léta se hovoří o tom, že nynější zákoník práce z roku 1966, který upravuje smluvní vztah mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, by měl být nahrazen moderní, nekomunistickou, normou. Bohužel, nový zákoník je v mnoha ohledech horší, než platná norma. Je složitější, delší a restriktivnější.

Zákoník práce je normou, která je implicitně obsažena v každé pracovní smlouvě. Tzn. že při podpisu obě smluvní strany v podstatě berou na vědomí – a souhlasí – s podmínkami tohoto smluvního vztahu, tak jak je definuje zákoník práce. Z toho důvodu by tato norma měla být srozumitelná a přehledná, což nový zákoník není. Dnešní zákoník je složitý a dlouhý (má 42 tisíc slov), nový dokument je ale ještě delší (má 56 tisíc slov).

Stát často kritizuje komerční smlouvy (např. pojišťovací), že mají spoustu podmínek malým písmem, a chce chránit slabší smluvní stranu. U zákoníku práce se však stát chová ještě hůře. Vede k tomu, že zaměstnanec (a často ani zaměstnavatel) neví, co vlastně podepisuje. Složitý a svazující zákoník vede nutně k tomu, že je běžně porušován za tichého souhlasu obou smluvních stran. Pro právní stát je vždy zničující, když se právní normy začnou příliš odchylovat od toho, co je lidmi přirozeně vnímáno jako správné.

Nová omezení

Jestli je starý zákoník označován za socialistický, nový je socialističtější. Oproti dnešnímu stavu omezuje tržní utváření mzdy, omezuje možnost práce přesčas, možnost propouštění odborářských funkcionářů apod. Větším sešněrováním pracovního vztahu povede ke zvýšení nezaměstnanosti a k růstu práce načerno.

Většinu věcí přebírá nový zákoník ze starého, něco ze starého vypouští, něco naopak přidává. V úvodu se sice tvrdí, že „co není zakázáno, je dovoleno“ (§ 2), v zápětí ale odchýlení od normy v podstatě zakazuje a naopak oproti dnešku smluvní volnost více omezuje. Je to tedy jen rétorická změna.

Zákon zakazuje přenášet riziko na zaměstnance (§13), nařizuje vyplácet stejný plat za práci stejné hodnoty (§13), a stanovovat plat „podle složitosti, odpovědnosti a namáhavosti práce“ (§ 110). To je závažná změna, která odporuje principu smluvní volnosti a tržního utváření ceny, která se může lišit od subjektivně vnímané hodnoty a složitosti. Důsledky tohoto ustanovení mohou být nedozírné. Představme si, že by platilo nařízení, že se např. cena oběda v restauraci má určovat podle hodnoty jídla a nějaký úřad by to kontroloval a soudy soudily. Teprve tímto ustanovením se zákoník stává v pravém slova smyslu komunistickým.

Omezuje se práce přesčas (§ 93) a zaměstnanec nesmí až na výjimečné případy pracovat více než 40 hodin týdně. Zaměstnavatel musí projednávat se zaměstnanci hospodářský vývoj firmy. Odborářského funkcionáře nelze propustit ani rok po skončení jeho odborové funkce (§ 61). Když někdo byl před rokem třeba místopředsedou místních miniodborů, nemůžete ho propustit, pokud k tomu nedá souhlas odborová organizace. Kolektivní smlouvu za všechny zaměstnance uzavírá největší odborová organizace (§ 24), atd.

Zákoník zůstává asymetrický (snadněji vypoví smlouvu zaměstnanec než zaměstnavatel), zůstává nepružný (nařízená minimální mzda, komplikované propouštění). Zákoník z roku 1966 určitě potřebuje změnit, ale ne k horšímu.

Petr Mach je poradcem prezidenta republiky a výkonným ředitelem Centra pro ekonomiku a politiku

Lídr kandidátky SPD a Trikolory do Evropského parlamentu. Manžel, otec, učitel, ekonom