Reforma je z půlky kvůli unii
Vláda přichází s reformou veřejných financí. Nebude-li reforma provedena, hrozí, že nebude do deseti let na důchody, vzkázal odborářům premiér Špidla. Jak vyplývá z vládního materiálu „Koncepce reformy veřejných rozpočtů,“ vláda chce během let 2004 až 2006 zvýšit daně o 71 miliard a zkrátit výdaje o 199 miliard. Celkové břemeno reformy tedy má dosáhnout 270 miliard.
Proč je reforma nutná? Proč hrozí, že by nebylo na důchody? Základní vysvětlení je toto: Rostou mandatorní výdaje. Z vládního návrhu vyplývá, že zhruba za polovinou růstu mandatorních výdajů se skrývají rostoucí sociální transfery, a za druhou polovinou leží výdaje státního rozpočtu související s členstvím v Evropské unii.
Základní příčiny růstu sociálních výdajů jsou dvě: rostoucí nezaměstnanost a demografický vývoj. Růst nezaměstnanosti v posledních letech znamenal snižování počtu daňových poplatníků a zvyšování příjemců sociálních dávek. Rostoucí nezaměstnanost přispěla k deficitnímu vývoji státního rozpočtu. Rovněž stárnutí populace znamená trvalé ubývání daňových poplatníků a přibývání důchodců. Vláda rozhodla, že prodlužování věku odchodu do důchodu bude pokračovat až na hladinu 63 let pro muže i ženy. Valorizace budou navíc pomalejší, a proto bude nadále klesat poměr průměrného důchodu a průměrné mzdy.
Druhou polovinu problému veřejných financí tvoří náklady související se vstupem do EU. Vláda v návrhu reformy počítá v letech 2004 až 2006 s celkovými náklady souvisejícími s členstvím ve výši 138 miliard korun.
Jedná se zejména o každoroční příspěvek do rozpočtu unie, o náklady na spolufinancování prostředků přidělovaných ze strukturálních a kohezních fondů a ze systému společné zemědělské politiky. Dále o náklady na „předfinancování“ přímých plateb a jejich navýšení na úroveň 55 procent dotací farmářů ze starých zemí EU. Tyto náklady mají dosahovat v letech 2004 až 2006 částek 30,1 miliardy, 50,5 miliardy a 56,6 miliardy korun. Celkem tedy půjde o výdaje ve výši 137,2 miliardy korun. Jako „rozpočtové kompenzace“ vrátí EU do státního rozpočtu celkem 22 miliard korun.
Dále se ve vládním materiálu počítá s tím, že v důsledku odstranění cel na dovoz evropského zboží přijde český rozpočet v letech 2004 až 2006 o 5,4 miliardy, 8 miliard a 7,9 miliardy, celkem za celé období o 21,3 miliardy korun. Cla, která budou placena občany v cenách zboží dováženého z neevropských zemí, půjdou přímo do rozpočtu EU.
Kromě toho vláda v letech 2004 až 2006 počítá se splátkami kapitálu Evropské investiční bance, ke kterým jsme se ve Smlouvě o přistoupení k EU také zavázali. Pro rok 2004 se navíc počítá s výdaji na volby do Evropského parlamentu a s tím spojenou úhradou volebních nákladů politickým stranám ve výši devět set miliónů korun.
Tyto „evropské“ výdaje jsou dané. Na rozdíl od těch sociálních, které jsou v české kompetenci, se na nich šetřit nedá.
Na základě prostudování vládní „Koncepce reformy veřejných rozpočtů“ můžeme konstatovat, že každé navrhované zvýšení daní má z poloviny pokrýt náklady vstupu České republiky do Evropské unie. Rovněž každé krácení valorizace důchodů a životního minima či krácení nemocenských dávek má z poloviny ušetřit státu, aby měl na výdaje související se začleněním do unie. Jinými slovy, nebýt vstupu do EU, mohl být rozsah reformy poloviční.
Vláda by měla najít odvahu – alespoň po referendu – veřejnosti přiznat, že reforma je prováděna z poloviny v důsledku vstupu České republiky do Evropské unie.
