Rozpad eurozóny – žádná škoda

Friedman tipoval životnost eura na deset–patnáct let, což je obvyklá délka „hospodářského cyklu“, doba dostatečná na to, aby se některá země dostala do problémů, ze kterých bez možnosti devalvace není úniku.

Když dostalo Řecko první půjčku v březnu 2010, bylo to 110 miliard eur na 3 roky. Je to, jako by si Česká republika půjčila 2600 miliard korun a měla je v březnu 2013 vrátit. Samozřejmě, nic takového bychom nedokázali. Ti, kdo půjčovali Řecku, věděli, že země nebude schopná půjčku vrátit. Politici, kteří s neustálým sjednocováním kontinentu spojili své kariéry, si tak jen kupovali čas. Loni prodloužili splatnost této půjčky do roku 2017, a navíc půjčili Řecku dalších 130 miliard eur. Záhy se do stejných problémů dostalo Portugalsko a Irsko. Španělsko s Itálií prozatím před krachem zachránily jen masivní nákupy dluhopisů Evropskou centrální bankou.

Odchod jižních zemí z eurozóny je jediným východiskem, jakmile je ostatní státy přestanou být ochotné či schopné sanovat.

Do pěti let dojde na splatnost poskytnutých půjček. Dlužníci je nebudou schopni splatit, pokud na jejich splacení nedostanou další půjčky. Další dostanou, jen pokud budou evropské instituce EFSF a ESM, zřízené na financování krachujících států eurozóny, schopny vydat další dluhopisy. Tyto cenné papíry ale můžou mít brzy stejnou hodnotu jako dluhopisy řecké a španělské. Pak zachraňování na dluh skončí. Skončí s naakumulovanými vzájemnými výčitkami a vzájemnými stomiliardovými dluhy.

Pokud se rozpadne eurozóna, nebude to žádná škoda. Skončí experiment, který byl k zániku odsouzen od počátku. V Řecku zas bude levná drachma, my budeme rádi, že tam máme levnější dovolenou, a Řekové budou rádi, že k nim opět jezdí turisté. Věci se vrátí do normálu.

Je pravděpodobné, že když si státy eurozóny zůstanou navzájem dlužny, nebude moci jako dosud fungovat systém evropského rozpočtu, do nějž země přispívají jedním procentem HDP a ze kterého čerpají zemědělské a strukturální dotace. Rozpad eurozóny nejspíš vyvolá dominový efekt nedodržování vzájemných závazků, včetně plateb do společného rozpočtu. EU už nikdy nebude taková, jakou si ji představovali Merkelová, Hollande, Sarkozy či Špidla.

Braňme se jen tomu, abychom se do marného zachraňování eura finančně zapojovali. Usilujme o to, aby rozpad EU neznamenal návrat k protekcionismu.

Aby i přes možný rozpad eurozóny a ukončení systému evropských dotací byla Evropa nadále Evropou bez bariér. Když se Evropa zbaví eura a škodlivých dotací a zachová si volný obchod, půjde o změnu k lepšímu.

Autor je předsedou Strany svobodných občanů, vyučuje ekonomii na VŠEM a VŠFS