Z deníku europoslance: Můj „skandál“ s „evropskou hymnou“

Zatímco červen byl ve znamení vyřizování formalit v Bruselu a jednání o vzniku frakcí, 1. července začal platit můj mandát a Evropský parlament se sešel v novém složení ve Štrasburku, aby zvolil předsednictvo a určil rozdělení poslanců do výborů.

Předsednictvo parlamentu nechalo na začátek zahrát skladbu „Ódu na radost.“ Považoval jsem to za pohrdání vůlí voličů a svůj postoj jsem vyjádřil tím, že jsem se během produkce otočil k předsednictvu zády.

Proč?

V roce 2003 tzv. Konvent, soubor zástupců parlamentů členských států EU, přijal návrh tzv. Evropské ústavy. Ta obsahovala následující ustanovení: „Vlajkou Unie je dvanáct zlatých hvězd v modrém poli. Hymna Unie je založena na Ódě na radost z Deváté symfonie Ludwiga van Beethovena.“

Ústava ale nikdy nevstoupila v platnost. Osvěžme si paměť. V referendu ji odmítli v roce 2005 voliči ve Francii a v Nizozemí. Začalo se proto jednat o nové smlouvě. Politici pak připravili tzv. Lisabonskou smlouvu. Vyjmuly se z původního návrhu Evropské ústavy ustanovení, které lidem nejvíc vadily: Symboly, které náleží státu – vlajka a hymna. Ani Britové, ani Francouzi, ani Češi a další si nepřáli, aby se EU stala novým státem.

Lisabonská smlouva nakonec prošla, na jejím základě se změnily velikosti hlasů jednotlivých zemí a předaly se na EU některé nové pravomoci. Hymna a vlajka ale ustaveny nebyly.

Některé státy se s tím nechtěly smířit, tak připojily k Lisabonské smlouvě alespoň své vlastní prohlášení o vlajce jakožto symbolu. 16 z 27 států EU připojilo k Lisabonské smlouvě Prohlášení č. 52, které říká:

„Belgie, Bulharsko, Německo, Řecko, Španělsko, Itálie, Kypr, Litva, Lucembursko, Maďarsko, Malta, Rakousko, Portugalsko, Rumunsko, Slovinsko a Slovensko prohlašují, že vlajka znázorňující kruh dvanácti zlatých hvězd na modrém pozadí, hymna vycházející z „Ódy na radost“ z Deváté symfonie Ludwiga van Beethovena, heslo „Jednotná v rozmanitosti“, euro jako měna Evropské unie a 9. květen jako den Evropy pro ně zůstávají i nadále symboly sounáležitosti občanů Evropské unie a jejich svazku s ní.„

Jinými slovy, pro Českou republiku, Dánsko, Estonsko, Finsko, Francii, Irsko, Lotyšsko, Nizozemsko, Polsko, Velkou Británii a Švédsko evropská modrá vlajka se žlutými hvězdičkami nezůstává symbolem EU.

Evropští federalisté se svých snů nevzdávají a neváhají obcházet vůli voličů. Pohrdají vůlí voličů a nectí demokratická rozhodnutí. Vzpomeňme, si, jak Francouzům nebylo dovoleno podruhé hlasovat v referendu a Lisabonskou smlouvu schvaloval jen parlament, už ne lid. Irové zas museli hlasovat podruhé, když napoprvé Lisabonskou smlouvu odmítli.

Když teď někdo používá Ódu na radost, jako kdyby to byla hymna, a modrou vlajku s hvězdami, jako by to byla vlajka Evropské unie, obchází tím flagrantně vůli voličů.

Neexistuje žádná vlajka EU ani žádná hymna EU, které by se měly vzdávat pocty!

Otočil jsem se během hraní k předsednictvu zády, abych vyjádřil svůj nesouhlas s tímto ignorováním vůle voličů. Šlo o symbolické gesto.

Nešlo o neúctu k hudebníkům nebo ke skladbě, jak to někdo vykládal. Kdybych byl v koncertní síni, povstal bych a hudebníkům bych tleskal. Parlament ale není koncertní sál. Parlament je politické těleso a hudebníci byli najatí vedením parlamentu, aby zahráli na úvodním zasedání tuto skladbu jako by to byla hymna.

Nenechme se manipulovat magickými symboly státní moci – hymnou a vlajkou a nestyďme se vyjádřit svůj názor, i když většina vstává. Pořád někdo nechápe mé gesto?

Pak jsme volili předsedu parlamentu. Vyhrál eurosocialista Martin Schulz. Nehlasoval jsem pro něj. Hlasovali pro něj na základě dohody svých lídrů evropští lidovci i evropští socialisté.

Evropský parlament tak začal svoji činnost velkým politickým obchodem, opoziční smlouvou, velkou koalicí. Evropští lidovci budou mít předsedu Evropské komise Jeana-Clauda Junckera. Evropští socialisté budou mít předsedu Evropského parlamentu Martin Schulze. Obávám se, že to předznamenává hladký průchod návrhů evropských směrnic Evropským parlamentem.

Do Štrasburku i zpět jedu autem. Andrea mě naštěstí doprovází, tak nejedu sám. Ještě se na přátelské popovídání scházíme s Tomášem Zdechovským, poslancem za KDU-ČSL. Zdá se mi na lidovce poměrně pravicový. Cesta domů trvá kvůli zácpám déle, než jsem čekal. Je to 620 kilometrů, ale jedeme je osm hodin.

Parlament je ustaven a příště nás už možná čeká hlasování o skutečných návrzích ze strany Evropské komise. To už nepůjde o gesta, ale o skutečný boj s dalšími a dalšími pokusy regulovat životy lidí.