Zdanění živnostníků a svoboda volby

Jednou ze součástí vládní reformy veřejných financí je zvýšení sazeb sociálního a zdravotního pojištění pro živnostníky. Vláda tím chce docílit toho, aby být „osobou samostatně výdělečně činnou“ (OSVČ) bylo daňově stejně nevýhodné, jako být zaměstnancem. Toto opatření má však vedlejší efekt v nárůstu vládních výdajů. Náš fiskální systém je totiž nastaven tak, že čím větší jsou odvody na sociální pojištění, tím vyšší jsou sociální výdaje. Liberální alternativou by bylo naopak přiblížit zdanění zaměstnanců na úroveň zdanění živnostníků. Takový krok by automaticky vedl i ke snížení veřejných výdajů.

Vyšší daně=vyšší výdaje

Živnostníci dnes nemusí platit nemocenské pojištění a sociální a zdravotní pojištění platí jen z 35 % zisku. Vládní reforma tuto hladinu zvyšuje na 50 % zisku. Živnostníci nicméně mají možnost nemocenskou platit stejně jako mají možnost platit sociální pojištění vypočítávané dobrovolně z vyššího základu. Pokud by tak činili, získali by např. nárok na dávky v nemoci, na vyšší dávky v nezaměstnanosti či na vyšší důchod. Zdanění živnostníků a zaměstnanců se tedy především liší v tom, že živnostníci mají na rozdíl od zaměstnanců svobodu volby. Mohou volit nižší odvody za cenu nižší úrovně státního zabezpečení. Je třeba říci, že tuto možnost v naprosté většině volí.

Podstata vládního návrhu na vyšší zdanění živnostníků spočívá v omezení této svobody volby. Vláda ale takto systematicky zvyšuje rovněž výdaje na sociální zabezpečení lidí, kteří o to vůbec nestojí a raději by měli nižší daně. Zvýšení daní živnostníkům automaticky vede k vyšším vládním výdajům, protože celá řada dávek je závislá na příjmu poplatníka. Z vyšších odvodů vyplyne živnostníkům právo na vyšší přídavky na děti, na vyšší dávky v nezaměstnanosti či na vyšší důchody. Z toho vyšší výdaje na důchody zatíží až budoucí státní rozpočty. Dnešní vláda takto vytváří další fiskální problémy budoucím vládám.

Zvýšení daní živnostníkům není tedy jen opatření na straně příjmů státního rozpočtu, ale představuje současně automatické navýšení výdajů státního rozpočtu.

Lidé paternalismus státu nechtějí

Ukazuje se, že tam, kde občané mají možnost volby, dobrovolně volí jen základní nízký důchod od státu v budoucnosti a nízké odvody v současnosti. Tato možnost totiž lidem umožňuje racionalizovat své finance. Nejsou nuceni platit na důchod ve třiceti, kdy preferují jiné výdaje – na investice do firmy, budování bydlení apod. Jakmile je čas zajišťovat se na stáří, mohou volit různé formy podle svých preferencí. Když živnostníci nemusí platit nemocenské pojištění, raději se udržují v dobré kondici a vytváří si pro případ nemoci vlastní rezervy.

Postup, kdy lidé mění smluvní vztah z více zdaňovaného poměru zaměstnavatel-zaměstnanec na méně zdaňovaný vztah odběratel-dodavatel, je lidově nazýván „Švarc-systém“. Počet osob podnikajících samostatně na živnostenský list stoupl z 300 tisíc v r. 1993 na 450 tisíc v r. 1998 a stoupne pravděpodobně na 600 tisíc v letošním roce. Dochází tak k trvalému nárůstu průměrným tempem 30 tisíc osob ročně, přičemž v posledních dvou letech je toto tempo dokonce 50 tisíc ročně. Počet OSVČ bez zaměstnanců tak již v prvním čtvrtletí 2003 dosáhl 12 % všech ekonomicky aktivních osob.

K přesunu do méně zdaňované právní formy práce dochází přesto, že stát upozorňuje obyvatele, že takto mají nižší sociální ochranu (žádný nárok na nemocenskou, nižší podporu v nezaměstnanosti, nižší důchod…). Daňoví poplatníci, kteří volí tuto možnost, jsou si této skutečnosti vědomi a podstupují ji proto, že je pro ně výhodnější.

Zdroj: ČSÚ: Výběrové šetření pracovních sil

Zdroj: ČSÚ

Svoboda volby jako alternativa

Z hlediska poplatníků představuje přechod ze zaměstnaneckého poměru do vztahu odběratel-dodavatel finanční výhodu a zvýšení svobody volby. Do určité míry je i pro stát tento jev neutrální, protože z nižších výnosů vyplývají i nižší mandatorní výdaje (na nemocenskou, mateřskou ,podporu v nezaměstnanosti a na důchody).

Vláda poukazuje na nerovnost (nespravedlnost) ve zdanění práce prostřednictvím dvou různých právních forem) a rozhodla se čelit tomuto trendu vyšším zdaněním OSVČ. Nabízí se ovšem i druhá možnost: Dát i zaměstnancům možnost neplatit nemocenské pojištění či dát i zaměstnancům možnost platit nižší pojistné s vyhlídkou na nižší státní důchod.

Tato alternativa – dosažení spravedlnosti poskytnutím svobody volby všem – je alternativou vůči socialistickému řešení – dosažení spravedlnosti uvalením stejně tvrdých pravidel na všechny.

Kdyby např. vláda umožnila zaměstnancům neplatit nemocenské pojištění a příspěvek na politiku zaměstnanosti, bylo by takové opatření fiskálně neutrální již v krátkém období, protože spolu s příjmy by odpadly i příslušné výdaje. Nižší pojistné na důchodové zabezpečení s vyhlídkou na nižší státní důchod by bylo fiskálně neutrální v dlouhém období.

Závěr

Kdyby měli možnost zvolit si nižší příspěvky na sociální zabezpečení nejen živnostníci, ale i zaměstnanci, i mnozí z nich by tuto možnost za cenu nižších dávek zvolili. Stát nutí platit vysoké pojištění lidi již v mládí, kdy je nesmyslné spořit na stáří a přednost mají jiné výdaje. Tuto nesmyslnost pak kompenzují přídavky na děti a další rodinné dávky. Stát nutí platit vysoké částky na sociální zabezpečení i občany, kteří od státu zdaleka tolik „jistot“ nechtějí. Lze předpokládat, že kdyby stát rozšířil svobodu volby, místo aby ji omezoval, využili by ji rádi i mnozí z občanů, jejichž zájmy se současná socialistická vláda zaštiťuje.

Pro liberální politickou alternativu vůči vládní socialistické reformě lze proto doporučit okamžité zavedení dobrovolného nemocenského pojištění a pojištění pro případ nezaměstnanosti a postupný přechod na nižší platby na důchodové zabezpečení. Lidé od prava do leva by si nepochybně se svými výdělky rádi naložili podle svého.

Lídr kandidátky SPD a Trikolory do Evropského parlamentu. Manžel, otec, učitel, ekonom