Ztratili jsme poslanecký klub v Evropském parlamentu
V Evropském parlamentu, jak známo, vládne koalice eurosocialistů a eurolidovců. Ti společně protlačují všechny návrhy Evropské komise a domlouvají se v zásadě na všech důležitých postech.
Radostí z rozbití naší frakce se netají europoslanec Pavel Svoboda z KDU-ČSL. Rozpad euroskeptické frakce podle něj bude znamenat „že ta skupina nebude mít přednostní právo vyjadřovat se k návrhům v Evropském parlamentu, nebude mít nárok na sekretariát a poradce, a především – nebude otravovat ty, kteří chtějí konstruktivně budovat sjednocující se Evropu.“
(https://www.youtube.com/watch?v=uz24JrVf_sQ&feature=youtu.be)
Mně jeho slova připomínají slovník komunistů, kteří vždy odsuzovali demonstrace disidentů s tím, že berou lidem klid na práci k budování socialismu.
K čemu je ta frakce
Přestože naše frakce nemohla vládnoucí koalici nikdy přehlasovat, leželi jsme budovatelům sjednocené Evropy v žaludku. Jako frakce totiž můžeme předkládat návrhy usnesení, spolupodílet se na programu jednání a hlavně vyjadřovat se v debatě na plénu parlamentu ke všem návrhům. Jinými slovy, náš hlas je aspoň slyšet.
Naši frakci bylo už na zezačátku komplikované vůbec sestavit. Pravidla pro její ustavení jsou totiž šitá na míru velkým názorovým skupinám. Frakce musí mít aspoň 25 poslanců a musí mít poslance alespoň ze sedmi evropských zemí. Podmínka počtu poslanců pro nás není problém, protože jen největší strana v naší frakci – britský UKIP – jich má 24. Problémem je podmínka sedmi států. To není problém pro socialisty ani pro lidovce, ti mají zastoupení ve všech zemích. Pro euroskeptiky je to ale problém. Solidní euroskeptiky nenajdeme všude, když v mnoha zemích, např. v Řecku nebo Maďarsku, se za euroskeptiky vydávají nepřijatelné xenofobní strany.
Význam frakce je dobře vidět na vzestupu dlouholetého předsedy naší euroskeptické frakce Nigela Farage. Ten si vydobyl mezinárodní pověst kritika evropské integrace, bezúčelného rozhazování peněz i nedodržování pravidel, která Evropská unie sama sobě nastaví. Popularita jeho strany UKIP vzrostla natolik, že se nyní po dvaceti letech existence dostala i do britského parlamentu.
Rozbití frakce jako politický obchod
Odchod jedné lotyšské poslankyně z naší frakce tak znamenal i konec celé frakce, když se počet národností ve frakci snížil na šest.
Sekretářovi naší frakce lotyšská poslankyně nečekaně oznámila, že nás opouští. Jako důvod uvedla, že pánové Schulz (předseda parlamentu za socialisty) a Weber (předseda eurolidoveckého klubu) na ni tlačili, aby odešla z našeho poslaneckého klubu, jinak ji nenechají zvolit předsedkyní parlamentní delegace pro střední Asii. Vybrali si ji zjevně jako slabý článek naší frakce – poznali, že o ten post velmi stojí a ucítili příležitost, jak náš klub rozložit.
Co to je ta parlamentní delegace pro Střední Asii? Poslanci se kromě do výborů přihlašují i do „delegací pro zahraniční vztahy.“ Já osobně v žádné takové zahraniční delegaci nejsem, nepřipadá mi užitečné cestovat za parlament na setkání s poslanci v cizích zemích. To stejné se týká i poslanců za UKIP. Drtivá většina poslanců ale v nějaké zahraniční „delegaci“ je a často usilují o to být předsedou takové delegace. Lidovci a socialisti řekli lotyšské poslankyni, že ji zvolí předsedkyní, ale jen když opustí naši frakci. Je to zřejmě běžná metoda politického obchodu – nebo politického vydírání – v Evropském parlamentu.
Všechno se seběhlo velice rychle, událostmi jsme zaskočeni. Zatím tedy budu v Evropském parlamentu působit jako nezařazený poslanec. Vyjednáváme ale s dalšími stranami v Evropském parlamentu, aby šlo náš poslanecký klub „Evropa svobody a přímé demokracie“ znovu sestavit.
