Euro zpomaluje ekonomiku
V roce 1989, kdy padl ve střední a východní Evropě komunismus, existovalo v Evropě 35 různých měn. Dnes jich je 34. Postupně 15 nových měn vzniklo a 16 zaniklo. Zrušení měny a zavedení nové je zásadní krok, který znamená obrovské transakční náklady (stahování a likvidace oběživa, změna nastavení automatů, zvykání si občanů na nové peníze), takže stát, který se k tomuto kroku rozhodne, musí mít vážné důvody. Myslím si, že Česká republika nemá zásadní důvod rušit korunu a zavést euro, naopak, zavedení eura by přineslo řadu nákladů.
Euro je ekonomickou brzdou
Prezident Václav Klaus nedávno formuloval otázku: „Prospěla do dnešního dne společná evropská měna zemím, které ji zavedly?“ Pětiletá existence eura již umožňuje provádět srovnání. A toto srovnání svědčí o tom, že euro výrazně zpomalilo růst v zemích, které jej zavedly, oproti zemím, které si ponechaly vlastní měny. Průměrný hospodářský růst v západoevropských zemích, které euro nezavedly (Velká Británie, Dánsko, Švédsko, Island, Norsko, Švýcarsko) byl od roku 2002 dvojnásobný oproti zemím, které euro zavedly, zatímco do roku 2002 byl v obou skupinách zemí hospodářský růst zhruba stejný.
Euro funguje jako brzda, která eurozónu připravila za první čtyři roky své existence o 4% růstu hrubého domácího produktu, neboli o 300 miliard euro (8,5 bilionu korun), o něž mohlo být 12 zemí eurozóny bohatší, kdyby nezavedly euro.
Proč tomu tak je? Odpověď leží v tzv. teorii optimálních měnových oblastí. Euro bylo zavedeno pro 300 milionů lidí, kteří žijí v odlišných koutech kontinentu s odlišným hospodářským vývojem. Jedna úroková míra nesedí všem. Odstranění měnových kurzů mezi Německem, Řeckem, Irskem atd. znamená, že měnové trhy již nemohou pružně reagovat na pohyby kapitálu posilováním a oslabováním kurzu. To udržuje vysokou nezaměstnanost a zpomaluje hospodářský růst.
Euro přinese vyšší inflaci
Z podobných důvodů by zavedení eura přineslo České republice vyšší inflaci. Zatímco průměrná cenová hladina v eurozóně stoupla od zavedení eura v lednu 2002 do roku 2006 o 10%, v Irsku, Řecku, Portugalsku či Španělsku to bylo o 15% a v Německu nebo Finsku jen o 5%. Inflační daň v podobě poklesu kupní síly peněz tak i přes průměrnou dvouprocentní inflaci dopadá na různé národy různě. Když byly zrušeny kurzy mezi státy – a posilování měny je tedy znemožněno – projevuje se příliv kapitálu do země pouze odlišnou inflací.
Pokud by hypoteticky v lednu 2002 zavedla Česká republika euro, čekala by ji místo průměrné inflace ve výši 1,8% při průměrném zhodnocování české koruny vůči euru ve výši 3,5% roční průměrná inflace ve výši 5,4% při nemožnosti zhodnocování měny. Jinými slovy, kdybychom hypoteticky zavedli v lednu 2002 euro, byly by na konci roku 2006 ceny o 30% vyšší než při zavedení eura. Také posilování koruny vůči dolaru, které dnes např. umožňuje snižování cen benzínu, by se stalo minulostí.
Ztráta devizových rezerv
Nezanedbatelný je finanční dopad vstupu do eurozóny. Centrální banky eurozóny musí posílat do centrály ve Frankfurtu nad Mohanem veškeré výnosy z dluhopisů, které tvoří jejich aktiva. Evropská centrální banka může teoreticky přerozdělovat tyto peníze zpět, ale jen pokud jí něco zbyde po odečtení nákladů na vlastní existenci. Od svého vzniku však těmito výnosy jen pokrývá vlastní ztráty. Česká národní banka má dnes příjmy ze svých devizových rezerv asi 10 miliard korun ročně, s těmito výnosy by se mohla rozloučit.
Vyplatí se nevstoupit
Když v září 2003 rozhodli Švédové v referendu při 83% účasti poměrem 56% ku 42% pro zachování koruny, aniž by měli dojednanou výjimku ve své přístupové smlouvě, vzala Evropská komise rozhodnutí švédských voličů na vědomí. Švédský příklad ukázal, že pokud občané euro zavést nechtějí, nebude je k tomu Evropská unie nutit.
