Vstup do eura nedává smysl. Málo výhod, spousta nevýhod

Ministr Dvořák ve vládě tlačí na vstup ČR do mechanismu pevného kurzu s eurem, což je první fáze vstupu do eurozóny. Z druhé strany tlačí na vládu prezident Pavel. Mohli jsme si myslet, že téma euro je již v České republice politicky mrtvé. Ale zjevně není a nebezpečí, že vláda proti vůli lidí zruší korunu a zatáhne nás do eurozóny, je značné. Připomeňme si tedy pár důvodů, proč do eura rozhodně ne.

Zvykání si na zcela nové ceny a bankovky a přepočítávání by bylo otravné

Zejména pro starší lidi by bylo zavedení eura nepříjemným zásahem do každodenního života. Je zdokumentovaným faktem, že lidé ještě mnoho let po změně měny mají tendenci vše přepočítávat na měnu původní. S novými bankovkami roste i riziko, že člověk přijme falešnou bankovku.

Čekalo by nás další zdražení a zaokrouhlování cen nahoru

Ve všech zemích, kde bylo euro zavedeno se ukázalo, že obchodníci měli tendenci zaokrouhlovat nahoru. Typicky, pokud někde cena kávy v automatu je 20 korun, je pravděpodobné, že nově bude 1 euro spíš než půl eura.

Když koruna posilovala, mohli jsme si aspoň na dovolené v cizině dopřávat rok od roku více. S tím by byl konec.

S tím souvisí mnohem závažnější argument. Kurz měny je důležitý pro mezinárodní obchod a konkurenceschopnost našich podniků. Když kurz už nebude odrážet exportní schopnosti naší ekonomiky, protože bude jeden společný pro celou eurozónu, může euro dusit celou ekonomiku a dělat ji nekonkurenceschopnou. Představme si, že by třeba poklesl náš export aut, protože EU zakáže výrobu aut na spalovací motory. To by normálně vedlo k oslabení koruny, a toto oslabení by pomohlo aspoň jiným exportním odvětvím. Když ale budeme v euru, budou naše exporty přes euro drahé a naše ekonomika bude dlouhodobě utlumená a poroste nezaměstnanost.

Nepříjemností by byla i případná výměna úspor, které lidé drží v hotovosti doma

Někteří lidé nedůvěřují bankám, nebo drží pro všechny případy doma hotovost. Tu by pak museli jít vložit do bank nebo vyměnit ve směnárně. Když to neudělají včas, o úspory mohou přijít.

Potýkali bychom se s nepraktickými eurocenty. (Byl by to krok zpět, jako kdyby se znovu zavedl dvacetník.).

Naše mince – koruna, dvoukoruna, pětikoruna, desetikoruna a padesátikoruna odpovídají potřebám našich cen a našich příjmů. Je tedy jednoduché koupit si třeba kávu z automatu za 12 korun. S euromincemi bychom potřebovali na takovou hodnotu dva dvacetieurocenty, pěticent a 3 eurocenty. Anebo platit zaokrouhleně půleurem, ale to bychom zaplatili o 3% více.

Tvrdilo se nám, že hlavní výhoda je, že se ušetří na poplatcích při cestách do ciziny. Se stále běžnějšími platbami kartou ale tento argument padá.

Když platíme v cizině kartou, banka si strhává rozdíl mezi nákupním a prodejním devizovým kurzem, a to je přibližně 0,1 koruny na euro. Když si tedy v cizině koupíme něco za 10 eur, zaplatíme bance poplatek 1 korunu. Z hlediska nákladů zavedení eura je to zanedbatelné.

Ztratili bychom s korunou náš národní symbol

Slovo „koruna“ odkazuje na českou státnost, bankovky obsahují připomínky naší historie – Karla IV., Masaryka, Palackého a symboly naší státnosti… Používání eura by mělo tedy i symbolický význam – symboly vyobrazené na penězích lidem připomínají, kdo vládne. Z hlediska symboliky je to podobné jako sebrat nám vlajku nebo lva.

Ztratili bychom další kus práva o našich záležitostech rozhodovat sami. Proč mají o úrocích rozhodovat někde v Německu?

Měna není jen symbol moci, znamená i reálnou hospodářskou moc. Proč má o úrocích – bez ohledu na potřeby naší ekonomiky – rozhodovat sbor bankéřů ve Frankfurtu nad Mohanem? Proč máme Evropské centrální bance předat do správy naše devizové rezervy? Měnová politika je vedle rozpočtové politiky vlády jednou ze dvou obřích oblastí hospodářské politiky ovlivňující životy lidí. Vzdát se suverenity v měnové oblasti je obrovský zásah srovnatelným třeba s odevzdáním práva určovat a vybírat daně.

Museli bychom doplácet miliardy do záchranného fondu eurozóny

Když se kvůli svému členství v eurozóně nedokázalo Řecko a další jižní státy EU po roce 2009 vypořádat se svými problémy s předlužením samy, zřídila EU různé záchranné fondy a nakonec vybudovala obří instituci zvanou ESM (Evropský mechanismus stability). Členové eurozóny se skládají na její kapitál a rezervní fondy a zaručují se za dluhopisy, které tato instituce vydává, aby měla peníze na úvěrování krachujících členů eurozóny. Všechny naše platby do fondu by byly na úkor našich občanů.

To vše pro výměnu naší koruny za nejistou měnu, která se může rozpadnout jako celá EU.

Výhody zavedení eura jsou malé a nevýhody značné. Každý mohl pozorovat, že Řecko bylo na pokraji opuštění eurozóny. Po Británii může v budoucnu opustit unii další členové, třeba Nizozemsko. Jinými slovy, udělat tak zásadní krok, abychom místo koruny získali měnu s nejistou budoucností, nedává žádný smysl.

Článek: ZDE