Prague Tribune – dvojrozhovor o EU s Petrem Machem a Monikou Pajerovou

Monika Pajerová (M.P): Za prvé to bude naše první příležitost vytvářet svoje dějiny a ovlivňovat i historii Evropy. Další důvod je ekonomický – domnívám se, že bude stoupat životní úroveň a třetí důvod je kulturně-společenský – doufám, že skoncujeme s českou provincialitou, kdy každou cizí zemi vnímáme jako soupeře. Je známo, že když spolu země spolupracují, daří se jim lépe.

PT: A jaké jsou 3 hlavní důvody pro euroskeptika Petra Macha, proč bychom neměli do Unie vstupovat?

Petr Mach (PM): Za hlavní důvod považuji ztrátu státní suverenity. Vstupem do EU by se Česká republika zavázala akceptovat legislativu, která vznikne na evropské, ne na české úrovni. Může se nám tak stát, že budeme v institucích EU přehlasováni. Druhý důvod je to, čemu se říká demokratický deficit Evropské Unie. Rada ministrů Evropské Unie je orgán, který vydává závazné směrnice a nařízení. Zasedají tam lidé, kteří nebyli do těchto funkcí zvoleni občany, a přesto rozhodují o zákonech v EU. Za třetí se domnívám, že vstup republiky do EU by mohl dlouhodobě ohrozit náš hospodářský růst.

PT: Pan Mach konstatoval, že Česká republika vstupem do EU ztratí suverenitu. Jak byste mu tyto obavy vyvrátila?

MP: Výše vyjmenované názory pana Macha zřejmě vůbec nesdílejí všichni investoři, kteří u nás už jsou. Většina ekonomů říká, že podnikatelské prostředí EU je dlouhodobě zdravé, transparentní, nekorupční…

PM: (skočí do řeči) Ale o tom přece vůbec nebyla ta otázka, ta byla o suverenitě…

MP: To s tím naprosto souvisí. Nejlepší ekonomové této země jako jsou pánové Kysilka, Tůma, Ziegler, Zahradník, se shodují, že členství v EU nutně potřebujeme, protože poskytuje stabilní prostředí pro hospodářský růst. Kdyby Unie byla tak špatná, tak by se přece musel najít nějaký stát, který by z ní chtěl vystoupit. Já odmítám, že by EU ohrožovala naši suverenitu, protože suverentia v moderním slova smyslu je o spolupráci, o dialogu.

PM: Ale pokud byste přistoupila na standardní definici z politologie, tak nemůžete zpochybnit, že se vstupem do EU naši suverenitu ztratíme.

MP: Ta vaše politologická definice je z nějakého 19. století. To už je zastaralá věc, ale samozřejmě, že když budeme-li o věcech rozhodovat s lidmi, se kterými sdílíme společný prostor, část svého vlivu odezdáme a jiný zase získáme.

PM: A to je právě ono. Odevzdáme svou suverenitu v určitých oblastech institucím EU a budeme moci mluvit do absurdních záležitostí jako je například regulace rybolovu Portugalců. To nepovažuji za přínosné.

PT: Eurooptimisté si od vstupu do EU slibují konkurenční prostředí a s tím spojený ekonomický růst. Euroskeptici však tvrdí, že je to přesně naopak. Evropské normy prý konkurenční prostředí neumožňují. Jak to tedy je?

PM: Jen dva příklady. EU nás nutí uvalit na některé zboží a služby vyšší DPH, než třeba v Rakousku a Německu. Když budou dvě hospody v pohraničí, tak ta česká bude muset uplatňovat vyšší DPH, nemluvě o tom, že si český podnikatel musí pořídit bezdotykové baterie na záchod, což pro něj znamená další výdaje. Nebo výrobci vajec – ti musí investovat dohromady asi 5 miliard Kč do klecí na slepice, které by vyhověly evropským normám. Neexistuje případ, že by český podnikatel na nějaké evropské direktivě ušetřil.

MP: Já jsem naopak přesvědčená, že členství v EU bude pro nás znamenat pokračování trendu vedoucího k prosperitě. Podívejme se na případy Irska, Španělska, Řecka, jak vypadaly před vstupem a jak jsou na tom nyní. To, co řekl pan Mach je ale pro anti-Evropany opravdu typické. Anti-Evropané vždycky uvádějí případy klecí pro slepice.

PM: Zatímco vy uvádíte jenom víru.

MP: Já chci jen říct, že bychom se měli povznést nad úroveň diskuzí o tom, jak budou vypadat motouzy a jestli se budou balit koblihy. Samozřejmě, že členství v EU nám samo o sobě ekonomický růst nepřinese, to je dlouhodobý proces. Ale pokud vím, nenajdete jediný podnik, jediného zaměstnavatele, který by řekl, že do EU nechce. Těší se, že se prostor pro podnikání otevře.

PM: Já jsem všemi deseti pro otevřenost trhu, ale na to skutečně EU nepotřebujeme. Životní úroveň vzrostla, investoři přicházejí i bez EU. Já se naopak obávám, že tím, jak je na ně uplatňováno čím dál více evropských norem, budou spíš odcházet do zemí, které nejsou evropskou legislativou zatíženy.

PT: Guvernér ČNB Zdeněk Tůma řekl The Prague Tribune, že nezbytnou prioritou naší ekonomiky je provedení dlouho diskutované reformy veřejných financí ať už jsme členy EU nebo ne. Každopádně EU podle něho klade důraz na rozpočtovou disciplinu svých států, takže pokud se nechceme ocitnout v roli černého pasažéra v rámci EU, měli bychom si pospíšit. Z toho vyplývá, že už i ten psychologický tlak je přínosný, nemyslíte?

PM: Mě připadá, že jediný tlak, který dnešní vláda pociťuje, je obava z přiblížení se krachu typu Argentiny. Nedovedu si představit, jak by EU mohla donutit vládu šetřit ve výdajích.

MP: Já jsem přesvědčená, že řada zákonů a opatření u nás prošla jen díky tlaku EU. Nebyly by na to jinak peníze ani politická vůle.

PM: Ale to máte dost špatné mínění o tomto státu, že kdyby nebyl tlak z EU, tak by nebylo nic dobrého.

MP: Tak se podívejte na naše školství, zdravotnictví, na to, jak se provedla kuponová privatizace a kdo na ní vydělal. Vydělala úzká elita lidí, kteří byli přímo spojeni s tehdejší politickou elitou. Vznikla úzká oligarchie, která samozřejmě strašně do EU nechce, protože s okamžikem vstupu začnou platit evropské způsoby. Já se vůbec nedivím, že ODS říká „ano, ale“. Kdybychom byli v Evropě už tehdy, nebylo by možné privatizovat národní hospodářství tak, že se to rozkradlo…

PM: (skočí do řeči) Počkejte, privatizace probíhala podle zákonů…….

PT: Vraťme se k tématu EU. Kdo tedy nakonec na vstupu do EU vydělá a kdo prodělá?

PM: Důvodně se obávají vstupu do EU důchodci, jejichž důchody se nebudou tak rychle valorizovat, a lidé s nižšími příjmy. Vydělají politici, kteří budou cestovat mezi Prahou a Bruselem a pak například překladatelé, tlumočníci a dovozci zboží z EU.

MP: Já s touto interpretací naprosto nesouhlasím. Samozřejmě je nutno provést reformu penzijního systému a řešit nezaměstnanost. Ale ti, co si myslí, že prodělají, asi nemají dostatek informací o tom, jak žijí důchodci v Evropě. Jsou tam zajištěni velmi dobře, nezaměstnaní dostávají dlouhodobé rekvalifikační pobídky, existují zvláštní programy pro mladé lidi, na pomoc postiženým lidem a oblastem. V EU je uplatňována solidarita.

PT: Změní se se vstupem do EU i struktura ekonomiky?

PM: Minimálně v oblasti ocelářství a zemědělství. Existuje „komisař pro hospodářskou soutěž“, tento institut má pravomoc v rámci tzv. antidumpingových řízení zabránit vstupu českých ocelářů na zbytek trhu tím, že na ně pod nějakou záminkou uvalí moratorium. A tím je znevýhodní. Čeští zemědělci musí nejen masivně investovat, aby splnili normy EU, ale budou mít o 75 % nižší dotace, než jejich kolegové. Trh bude zatím otevřen volnému dovozu. Této dumpingové konkurenci nebudou schopni čelit.

MP: To souvisí s tím, že ani jedna vláda neměla odvahu přejít od neperspektivních oborů jako je ocelářství a hutě na střední a drobné podnikání tak, jak je to běžné v Evropě. Peníze, které vlády nalily do hutí jako do černé díry, se měly použít na restrukturalizaci. S tím by souvisel příliv nových technologií a nové kvalifikace. Evropa už dnes sama sebe nazývá společností vědomostí, sází daleko víc na služby, na vzdělanost. Tak by to mělo být v budoucnu i u nás.

PT: Jak na tom bude Česká republika za deset let pokud vstoupíme do EU?

PM: Já nevím, jestli bude za 10 let EU vůbec existovat. Je možné, že se vlivem vnitřních sporů rozpadne. Domnívám se, že kdybychom nevstoupili, mohli bychom na tom být za 10 let lépe, než kdybychom vstoupili.

MP: Já doufám, že lidé řeknou pro vstup ano a že za 10 let tato země bude moderní evropská otevřená společnost, kde budou platit obecná evropská pravidla slušnosti a pročistí se celkové podnikatelské a společenské prostředí.

PT: Jak byste chtěli po letech vpomínat na 13. a 14. červen 2003?

PM: Po pár letech si nikdo pod tímto datem nic nevybaví, protože se domnívám, že referendum bude neplatné. V České republice totiž referendová otázka zní „Souhlasíte se vstupem do EU na základě přístupové smlouvy?“ To znamená, že stačí, aby kdokoli z deseti kandidátů členství odmítl. Tím pádem by i kladná odpověď u nás byla neplatná.

MP: Já doufám, že to bude datum srovnatelné s 28. říjnem 1918 nebo se 17. listopadem 1989. Bude to historické datum, kdy Češi odmítnou negativní vize a udělají kladné rozhodnutí sebevědomého národa.