„Výpalné“ za migranty: Mach začal počítat. Rakušan jako kdyby žil na jiné planetě

Vyjadřování Víta Rakušana k migračnímu paktu, který inicioval a v Bruselu dohodl, působí podle lídra eurokandidátky SPD Petra Macha dojmem, že ministr vnitra žije na jiné planetě. Zpochybňuje věci, které již byly schváleny jsou černé na bílém. A jeho výklad, jak podporou paktu skládáme evropskou maturitu, Machovi připomněl jednoho středoškoláka jménem Hujer.

Co říkáte na současnou debatu o migračním paktu Evropské unie?

Je to absurdní. My jako opozice, ale v návaznosti na naše argumenty i mnoho politiků vládního tábora, říkáme, že migrační pakt obsahuje kvóty a neobsahuje žádnou výjimku pro Česko z toho titulu, že tu máme stovky tisíc Ukrajinců. Ministr vnitra a jeho podporovatelé tvrdí, že tam kvóty nejsou, a i kdyby, tak má ČR výjimku. Přitom nařízení již bylo schválené a visí černé na bílém na internetu. Jako kdyby ministr Rakušan žil na zcela jiné planetě, v jiné dimenzi.

Je podle vás přesvědčivá argumentace ministra vnitra Rakušana ohledně „ukrajinské výjimky“?

Ani jednou není v tom dlouhém textu slovo Česká republika, ani jednou tam není slovo Ukrajinci. V Nařízení o řízení migrace a azylu je článek 44fa, který říká, že stát, který si myslí, že má už tak migrantů hodně, může požádat Komisi o výjimku. O té pak hlasováním rozhoduje Rada. Rada může naši žádost samozřejmě hlasováním ostatních ministrů vnitra zamítnout. A snadno si dovedeme představit, že mnoho zemí bude tvrdit, že naše situace s migrací není tak strašná jako jejich. Takže tam opravdu žádná výjimka není.

Ministr vnitra také bagatelizuje částku, kterou bychom případně museli platit v rámci relokačního mechanismu jako případné kompenzace. Prý by to nebylo patnáct miliard, jak se straší, ale jen 450 milionů ročně, takže to není tak hrozné. Co byste na toto řekl jako ekonom?

To ani není otázka pro ekonoma, je to celkem jasně napsáno v tom nařízení. V článku 7c, odst. 2, se píše, že Komise stanoví každoročně k rozdělení odhadovaný počet migrantů pro následující rok a že to má být minimálně 30 000 a na každou zemi se uplatní kvóta podle jejího podílu na populaci a HDP Unie. Takže by na nás vycházela kvóta asi 3 %. Kdyby to byl milion migrantů jako v roce 2015, vyšlo by na nás 30 000 migrantů. Kdybychom se chtěli vykoupit, bylo by to třicet tisíc krát půl milionu, to je 15 miliard. Ano, kdyby jich bylo k rozdělování jen 30 tisíc, pak by na nás vyšla kvóta 900 migrantů nebo výpalné 450 milionů. Ale kdyby jich byl k přerozdělování milion jako v roce 2015, tak to výpalné bude 15 miliard. To jsou jednoduché počty.

Vít Rakušan hovoří o tom, že migrační pakt je dobrý, protože je to společné řešení, a odmítat ho kvůli vlastním zájmům by bylo neevropské. Co na to říci?

Ve skutečnosti ty země, které do migračního paktu prosadily přerozdělování migrantů, se chovají naprosto sobecky. Chtějí důsledky své neschopnosti chránit hranice přenést na ostatní země. Ministr vnitra České republiky jim jen posloužil. Na rozdíl od něj zástupci Polska nebo Maďarska hájili své zájmy a byli proti.

Tím se otevírá ta nejobecnější otázka: Co vlastně od EU chceme a očekáváme? Máme „skládat evopskou maturitu“ a být co nejzodpovědnějšími členy, jak opakovaně vykládá ministr Rakušan, nebo usilovat spíše o obhajobu vlastních zájmů?

Všechny země vnímají EU jako nástroj k prosazování svých zájmů. Jen vlády naší země mají bohužel tendenci chovat se vůči těm velkým zemím jako Hujer ve slavném českém filmu.

Když čtu německé noviny, vidím tam neustálý důraz na ekonomiku, prosperitu. U nás se tomu předseda Senátu vysmívá jako „počítání grošů“ a ohledně politiky se v současné koalici častěji než o hospodářství řeční o hodnotách. Není náš problém hlavně v tomhle?

Výsledek vidíme. Naše ekonomika upadá a vládě je to zřejmě jedno, protože to pro ni není hodnota. Německá ekonomika také stagnuje. Německo se ale trochu začíná probouzet. Ne ještě v konání své vlády, ale v tom, co si myslí lidé a co začínají psát média.

Vraťme se ještě k migračnímu paktu. Komisařka Johanssonová uvedla, že v dokumentu písemně žádná výjimka není, ale že o ní orgány EU „mohou rozhodnout“. Z vaší zkušenosti europoslance – jakou váhu mají v Bruselu podobné ústní garance?

To není žádné ujištění. Paní Johanssonová jen řekla přesně, jak to je. Výjimka tam není, je ale možné o ni požádat a nemusí nám být vyhověno. Jinými slovy, Rakušan vyjednal úplné… holé nic. Paní Johanssonová potvrdila, co říkám já o migračním paktu a údajné výjimce od počátku.

Tento dokument, o kterém se bavíme, nijak nemění onu politiku otevřených dveří nebo též „willkommenkultur“, jak se tomu říká v Německu. Je podle vás udržitelné její další pokračování?

Dánsko, Finsko a mimo EU Velká Británie postupně začínají tuto politiku přehodnocovat. My ji jako Česká republika nikdy neměli. Jen se máme skrze kvóty stát její obětí. Tato politika je důsledkem ideologie multikulturalismu, která se posledních dvacet let šířila jako mor do myšlení lidí a následně zákonů. Někdo to nazývá multikulturalismus, někdo neomarximus, někdo anglicky „woke culture“. Je to zhoubná ideologie, kterou když neporazíme, tak nás zničí. A velká bitva na tomto poli se odehraje napříč Evropskou unií právě ve volbách do Evropského parlamentu.

Článek vyšel v Parlamentních listech: zde