Výrobci zbraní na válce vydělávají, ale zbytek naší ekonomiky válkou, především omezením obchodu, trpí, říká jednička eurokandidátky SPD Petr Mach. „Vyrábíme-li více zbraní, pak nejspíš vyrábíme méně aut,“ uvádí příklad.
Vláda nedávno představila strategii zpracovanou týmem NERV, která má „nakopnout“ ekonomiku. Je podle vás právě toto cesta k prosperitě?
To, s čím NERV přišel, je komické. Ekonomiku by to nijak nepovzbudilo. Jsou tam návrhy čirého sociálního inženýrství, jako zdanit víc cukr a alkohol, aby prý pracovníci byli zdravější. A u toho si vycucali z prstu, že se tím zvýší hospodářský růst o 0,7 procenta. Takové pseudo-analýze se musí každý soudný člověk smát. Pak navrhují slavné „propuštění bez udání důvodu“. Náš zákoník práce přitom umožňuje dát zaměstnancům výpověď, stačí uvést legitimní důvod, třeba reorganizaci, přesun továrny, nebo samozřejmě, že je pracovník líný nebo ledabylý nebo neplní uložené úkoly. V tom opravdu problém našeho zákoníku práce není. Paradoxem je, že právě předchozí vládní balíček na návrh NERVu zákoník práce zásadně zesložitil a z dosud flexibilních dohod o provedení práce udělal šílené byrokratické martyrium.
Co by podle vás měla udělat vláda pro podporu ekonomického růstu?
Tato vláda opravdové změny není schopná. Naši ekonomiku dusí hlavně drahé energie. A drahé energie jsou důsledkem šíleného Green Dealu, tedy emisních povolenek. Zrušme Green Deal a ekonomika poroste.
Hodně se teď debatuje o tom, co by mělo být těžištěm české ekonomiky, co bychom vlastně měli světu nabídnout. Jak se na to díváte vy jako ekonom?
Hlavně to nemá žádný politik určovat za lidi. Stačí se podívat, kolik firem přesouvá výrobu do ciziny, ať jsou to datová centra nebo výroba klavírů – a jsme zase u Green Dealu – kvůli drahým energiím. Stačí, když přestaneme vytlačovat chybnou politikou šikovné firmy za hranice. Pak se vrátí prosperita do mnoha oborů. Nebezpečná je vždy politická orientace ekonomiky a určité segmenty.
Je jedna oblast, kterou vláda svou zahraniční politikou stimuluje značně. A to je český zbrojní průmysl. Ministryně Černochová měla v pondělí se zbrojaři schůzku, kde se shodli, že je třeba dál „pomáhat Ukrajině“. Není to ale spíše tak, že Ukrajina pomáhá českým zbrojařům?
Výrobci zbraní na válce vydělávají, ti to samozřejmě nedělají z altruismu. Ale zbytek ekonomiky válkou, tedy zejména omezením obchodu, tak či onak trpí.
Hned na začátku Holmanovy učebnice ekonomie, ze které se za posledních pětadvacet let učili snad všichni čeští studenti, je příběh o rozbitém okně, které sice dá práci sklenáři, ale sebere ji někomu jinému. Nehrozí nám, že nadměrná orientace na zbrojní průmysl nás může doběhnout úplně stejně, jako nedávná orientace na průmysl automobilový?
Jasně, že je to vždy něco za něco. Vyrábíme-li více zbraní, pak nejspíš vyrábíme méně aut. Vyrábíme-li více řepky na biopaliva a více solární elektřiny, pak na polích vyrábíme méně potravin. Proto se také růst zbrojní výroby nijak pozitivně na celkovém HDP neprojevil. Až jednoho dne zase zavládne mír, půjde zbrojní výroba zase dolů. V této souvislosti si vzpomeňme, jak drastické bylo omezení zbrojní výroby pro Slovensko po roce 1989, možná to i přispělo k rozpadu státu. Takže si nepřeju, ani jako ekonom, ani jako občan, aby se z naší země stala zbrojírna pro konflikty 21. století.
Dlouhé roky se mluví o tom, že musíme vytvářet „průmysl s vysokou přidanou hodnotou“, či „vzdělanostní ekonomiku“. Toho má být dosaženo jednak dovozem „kvalifikovaných pracovníků“ a jednak výchovou vlastních odborníků. Jak moc je podle vás reálné, že se to podaří?
Jsou to fráze. Kdybychom měli více řemeslníků, svářečů a elektrikářů, a méně bakalářů a magistrů regionalistiky a genderových studií, byli bychom na tom líp. Prostě neplatí teze, že čím více lidí má vysokou školu, tím pro ekonomiku lépe. Stát zde roky slepě tlačil počty studentů vysokých škol nahoru a na ekonomickém růstu se to projeví leda negativně.
Jak moc podle vás může ovlivnit další budoucnost české ekonomiky naše členství v EU? Já jsem si nedávno na sociální síti přečetl, že kdybychom vystoupili z EU, tak do tří let budeme muset jíst kůru ze stromů. Skutečně jsme na unii už tolik navázaní?
Hospodářský růst zemí EU klesá dekádu po dekádě, tak jak přibývá regulací. Prostě ekonomiky EU už nerostou ani o 5 % ročně, už ani o 4, ani o 3… Ekonomiky EU jsou rády, když rostou o procento. To je postupný úpadek. Každý soudný člověk vidí, že země, které nejsou v EU, ať je to velké Spojené království nebo malá Andora – můžou se zeměmi EU normálně obchodovat. Vystoupit z EU znamená vystoupit ze systému členských příspěvků a byrokratických dotací a z regulací typu Green Deal. To může ekonomickému rozvoji jen pomoct.
Jak tedy mohou čeští europoslanci v Bruselu pomoci české ekonomice?
Já jdu do EU zrušit Green Deal. Není to jen o drahých energiích. Chci tím i zrušit naplánovaný zákaz výroby aut na spalovací motory. Nedovedu si představit větší pomoc naší ekonomice, než je toto.
Na globální úrovni začíná být ekonomika čím dál více ovlivňována politickou agendou. Banky jsou nuceny, aby financovaly jen projekty mající klimatický či společenský přínos, firmy musí vyplňovat dotazníky s tajemnou zkratkou ESG (environmental and social governanance), a nakonec jsme dospěli k tomu, že společnost Rohlík ruší spolupráci s dodavateli, kteří organizovali demonstraci zemědělců proti vládě. Můžeme podle vás za těchto okolností vůbec očekávat nějaký kreativní ekonomický boom?
Toto znásilňování firem, cpaní ideologie progresivismu do výroby, je na samostatnou debatu a nemůže to skončit dobře. Pokud jde o kauzu Rohlík. Netuším, jestli je pan Čupr progresivista a vadí mu kritika Green Dealu, nebo ho jen impulzivně naštvaly ranní zácpy při doručování jídla. Ale zas buďme spravedliví – kreativitu panu Čuprovi, který stojí za inovativním doručováním jídla domů, rozhodně nemůžeme upřít.
Článek: ZDE