Klady a zápory současné nezaměstnanosti v ČR

Nezaměstnanost je porucha na trhu práce. Z nějakého důvodu existují lidé, kteří mohou a chtějí vykonávat placenou práci a současně není nikdo, kdo by jejich práce chtěl za finanční kompenzaci využít.

Negativa a pozitiva

Nezaměstnanost je v první řadě individuální problém – hlavní břímě tohoto jevu nese nezaměstnaný a jeho rodina. Stav nezaměstnanosti jej připravuje o příjem, způsobuje mu trauma a ztrátu kvalifikace.

Ve druhé řadě působí nezaměstnanost problém ostatním daňovým poplatníkům – ti platí vyšší daně jednak na pokrytí neodvedených daní, které by platil nezaměstnaný, kdyby byl zaměstnán, a jednak platí daně na sociální dávky pro nezaměstnaného a jeho rodinu, na které mu z důvodu nezaměstnanosti plyne nárok. Hrubým odhadem na ušlých přímých daních včetně pojistného na zdravotní a sociální zabezpečení a na dávkách pro nezaměstnaného a jeho rodinu stojí nezaměstnanost v České republice daňové poplatníky desítky miliard korun ročně.

Těžko hledat na jevu, který představuje poruchu trhu, nějaká pozitiva, jde o jev jednoznačně negativní ve své podstatě. Za pozitivum však lze považovat hlavní příčinu naší současné nezaměstnanosti, které se podrobněji budu věnovat dále. Jsem přesvědčen, že naše současná nezaměstnanost nemá příčinu ve struktuře ekonomiky, ale v legislativě, jinými slovy – a to je ta dobrá zpráva – česká nezaměstnanost se dá relativně snadno léčit.

Příčiny

Česká ekonomika netrpí žádnými závažnými strukturálními potížemi, ekonomika je dynamická a dochází k neustálé tvorbě pracovních míst, pracovní příležitosti v českých obcích jsou relativně diversifikované.

Proč tedy existují lidé, kteří mohou a chtějí vykonávat placenou práci a současně není nikdo, kdo by jejich práce chtěl za finanční kompenzaci využít?

Proč trh tuto nerovnováhu nesrovná? Základní poučka ekonomie přeci říká, že cena vyrovnává nabídku s poptávkou! Proč tedy smluvní mzda neklesá na úroveň, při které by se poptávající a nabízející dohodli?

Trh práce je pokřiven v několika ohledech, a tato pokřivení způsobují, že se v mnoha případech nabídka s poptávkou nepotká.

Nezaměstnanost ve vyspělých ekonomikách není žádnou nezbytností. Jak ukazuje obrázek č. 1, i u nás je nezaměstnanost relativně vysoká až od roku 1998 a jak ukazuje obrázek č. 2, země jako Andora nebo Monako mají nulovou nezaměstnanost a ještě v nich pracuje mnoho cizinců.

Obr. č. 1: Míra nezaměstnanosti v České republice v čase

Zdroj: ČSÚ

   

Obr č. 2: Míra nezaměstnanosti v evropských zemích na západ od nás

Zdroj: CIA Factbook

  

Hlavní distorzí trhu práce je zákonná minimální mzda. Jak ukazuje obr. č. 3, minimální mzda byla do roku 1998 relativně nízká a stabilní, zatímco od roku 1999 vytrvale roste. Důležitým ukazatelem pokřivení trhu práce minimální mzdou je poměr k průměrné mzdě. Jak ukazuje obrázek č. 4, díky nezvyšování nominální minimální mzdy minimální mzda coby poměr průměrné mzdy do roku 1998 klesala, zatímco od roku 1999 stále roste, nejstrměji právě mezi léty 1998 a 2002.

Obr. č. 3: Zákonná minimální měsíční mzda v České republice (v Kč)

Zdroj: MPSV

  

Obr. č. 4: Zákonná minimální měsíční mzda v České republice v poměru k průměrné mzdě

Zdroj: Vlastní výpočet na základě dat ČSÚ a MPSV

  

Minimální mzda znamená, že stát zakazuje zaměstnat člověk, jehož pracovní hodnota pro firmu je menší než 8000 korun (resp. 10 800 Kč v četně pojistného). Tento segment pracujících tak stát totálně vytlačuje z trhu a nutí firmy najímat levnější alternativy. Typickou alternativou je pořízení stroje, který s využitím menšího počtu kvalifikovanějších pracovníků vykoná práci za více nekvalifikovaných pracovníků, příkladem může být úklid odpadu či třídění materiálů.

Aby mi bylo rozuměno – nahrazování práce stroji je obvykle přirozený jev. Nahrazování lidské práce stroji samo o sobě nezvyšuje nezaměstnanost – byť si to luddité myslí. Postupné zavádění nových technologií jen mění strukturu poptávané lidské práce. Výsledkem je efektivnější využití zdrojů a nižší ceny výrobků. Problém vzniká jedině tehdy, pokud je minimální mzdou určitá práce úplně vytlačena z trhu, pak dochází k neefektivnímu využívání strojů tam, kde by byl levnější člověk. Výsledkem je dražší výroba, vyšší ceny a nezaměstnanost.

Práce se tedy technologicky (a sociálně) proměňuje, to ale samo o sobě neznamená, že by neměla existovat poptávka po práci lidí s nízkou kvalifikací nebo omezenými schopnostmi, hlavní příčinou vytlačování těchto lidí z práce je minimální mzda.

Na našem trhu práce existují další závažné distorze – štědrost sociálních dávek, omezenost pohybu pracovních sil kvůli existenci regulovaného nájmu či nákladnost propouštění zaměstnanců kvůli ustanovením v Zákoníku práce. V tomto stručném příspěvku není prostor se jim detailněji věnovat.

Závěr

Nezaměstnanost v České republice má systémové kořeny. Jsem přesvědčen, že zrušení institutu minimální mzdy a omezení sociálních dávek a by snížilo míru nezaměstnanosti, což by srovnalo takřka celý deficit veřejných financí. Nechceme-li být radikální, i pouhé nezvyšování minimální mzdy a sociálních dávek by vedlo k postupnému poklesu poměru minimální mzdy a sociálních dávek k typické mzdě v ekonomice a docházelo by tak k postupnému zmenšování pokřivení na trhu práce a poklesu nezaměstnanosti.

Lídr kandidátky SPD a Trikolory do Evropského parlamentu. Manžel, otec, učitel, ekonom