Obchodní bilanci bychom měli přestat měřit

Obchodní bilance, to po staletí probírané téma, plní opět stránky novin: Od začátku existence České republiky vykazovala statistika stamiliardové deficity obchodní bilance, letos poprvé vykazuje přebytek. Čím to? A odráží statistika realitu? Máme se z přebytku radovat? Jak má na saldo reagovat vláda?

Merkantilistické dědictví

Po staletí usilovaly vlády o přebytky obchodní bilance. Více vyvézt než dovézt se považovalo za blaho pro ekonomiku, za cíl hospodářské politiky. Omyl tohoto úsilí zřetelně vyvrátili první ekonomové – David Hume či Adam Smith a u nás Karel Havlíček Borovský, který ve své ekonomické analýze Svobodná výroba a svobodný obchod v roce 1851 napsal: „Obyčejně se myslívá a říkává, že země, která za víc peněz z ciziny zboží kupuje nežli svého zboží do ciziny prodává, tím chudne: ani tomu není tak, aspoň nemusí být tak … Jest přece patrno, že tato země bohatne, totiž o to zboží, co z ciziny nakoupila a které jí přece zůstane a její stav vždy zlepšuje.“ Když tedy na daném území přibude věc ze zahraničí a ubude peněz nebo zlevní měna, není to nic špatného, naopak je to výsledek svobodného obchodu, který je výhodný pro toho, kdo prodal i pro toho kdo nakoupil, těžko tedy může jít o neblahý výsledek pro ekonomiku jako celek.

Pochybné měření

Samo měření obchodní bilance je sporné a výsledkům se dá sotva věřit. Kdovíjaká je skutečnost, když Německo vykazuje kladnou obchodní bilanci s Českou republikou a současně Česká republika vykazuje kladnou obchodní bilanci s Německem; když český dovoz z Německa za prosinec 2004 byl podle Eurostatu 1804 mil eur a podle ČSÚ 1386 eur, což je rozdíl 13 miliard korun za jediný měsíc!

Platební bilance je vždy vyrovnaná

Nad saldem obchodní bilance (resp. saldem tzv. běžného účtu, který kromě salda obchodu se zbožím obsahuje i saldo služeb) ale nemá smysl ani bědovat ani se z něj radovat; je totiž jen jednou stranou mince a druhá strana téže mince – bilance kapitálových toků – má vždy přesně opačné znaménko. Platební bilance je vždy dopočítávání do nuly. „Smutek“ z deficitu obchodní bilance je vždy vykompenzován „radostí“ z vysokého přílivu zahraničního kapitálu a naopak (viz obrázek).

Dlouhých 15 let od listopadu jsme zažívali trvalý příliv investic ze zahraničí a i domácí zisky byly investovány převážně doma. Letos poprvé zaznamenal kapitálový účet platební bilance čistý odliv kapitálu (díky investicím českých firem v zahraničí, převážně na Slovensku). Odliv kapitálu tlačí na oslabování koruny, to prospívá exportu. Vysoký export zas tlačí na zhodnocování koruny, což odrazuje zahraniční investice. Počínaje rokem 2005 přestala v důsledku odlivu kapitálu koruna posilovat, což pomáhá dělat saldo obchodní bilance kladné.

Až příští vláda sníží daně firem a kapitálových výnosů, odliv peněz na Slovensko pomine, posilování koruny se obnoví a obchodní bilance se vrátí do deficitu a nebude na tom nic alarmujícího.

Mají se tedy politici chlubit přebytkem běžného účtu nebo se trápit deficitem na kapitálovém účtu? To by bylo zbytečné trápení. Obchodní bilance vždy nějak „vyjde“, je výslednicí rozhodnutí milionů lidí. Nemá proto smysl se nad ní trápit, ani usilovat o nějakou její hodnotu. Nemá tedy smysl ji ani měřit.

Když stát usiluje o kladné saldo obchodní bilance (podpora exportu) i o kladné saldo finančního účtu (lákání investic), provádí vlastně nesmyslnou, schizofrenní politiku. Každé přilákání investic tlačí kurz nahoru a škodí exportu, každý vývoz tlačí kurz nahoru a snižuje výhodnost zahraničních investic. Provádění obojího současně vede k tomu, že se oba vlivy vyruší, je to tedy jen vyhazování peněz. Vláda by spíš měla nechat věci být.

Vláda by měla nechat občany a firmy konat, neovlivňovat uměle ani jednu stranu platební bilance (za peníze daňových poplatníků). Abychom zbavili vládu pokušení ovlivňovat za naše peníze nesmyslně export a zahraniční investice, musíme nejdříve odstranit příčinu tohoto prehistorického vládního aktivismu: měření obchodní bilance.

Lídr kandidátky SPD a Trikolory do Evropského parlamentu. Manžel, otec, učitel, ekonom