Základy ekonomie (4): Zákon poptávky

Většinou za věci, které si kupujeme, platíme méně, než kolik bychom byli ochotni platit.

Představte si, že v horkém létě jdete po ulici a dostanete chuť na pivo. V dálce vidíte hospodu. Říkáte si: Doufám, že tam to pivo nebude moc drahé. Maximum, co jste ochotni zaplatit, je 35 korun, jinak pivo oželíte a půjdete dál. Přijdete k hospodě a hle – pivo stojí 25 korun. 10 korun tedy činí převis mezi tím, co jste byli ochotní zaplatit a tím, co jste nakonec za pivo zaplatili. Tomu říkáme přebytek spotřebitele a kvůli němu si věci kupujeme. Je to pro nás důkaz, že nám věc přinese vyšší užitek, než kdybychom peníze utratili za něco jiného.

Snížení ceny nám zvyšuje přebytek spotřebitele a zvětšuje množství nakupovaného statku, při kterém dosahujeme přebytku. Když je něco levnější, lidé mají tendenci – za jinak stejných okolností – kupovat toho více, a naopak. Této zákonitosti se říká zákon poptávky. Poptávka je tedy klesajícím vztahem mezi poptávaným množstvím na straně jedné a cenou statku na straně druhé, přičemž poptávané množství závisí na ceně. Zákon poptávky je pro ekonomii něco jako zákon gravitace pro fyziku.

Proč tomu tak je? Zvýšení ceny má dva efekty. Jednomu říkáme příjmový efekt a druhému substituční efekt. Zlevnění statku mění reálný příjem člověka. Zlevnění např. banánů sice nemění nominální velikost naší výplaty, ale mění množství banánů, které si za naši výplatu můžeme dovolit koupit. A když si něčeho můžeme koupit víc, tak toho také často využijeme. Zlevnění banánu také relativně zdražuje ostatní statky. Zlevnění banánů pochopitelně nemění korunovou cenu pomerančů, ale relativní cena se mění. Když banán stojí 5 korun a pomeranč stojí 3 koruny, znamená to, že banán má cenu 5/3 pomeranče a na straně druhé pomeranč má cenu 3/5 banánu. Pokud banány zlevní, pomeranče relativně zdraží. Když korunová cena banánů klesne na 3 koruny, pomeranče relativně zdraží – jejich cena už nebude 3/5 banánu, ale 1 banán.

Když máme rozpočet 30 korun, banán stojí 5 korun a pomeranč 3 koruny, můžeme si koupit třeba 10 pomerančů a žádný banán, nebo 6 banánů a žádný pomeranč. Nebo nějakou kombinaci mezi těmito extrémy. Řekněme, že budeme kupovat pět pomerančů a tři banány. Po zlevnění banánů na 3 koruny, budeme kupovat více banánů- a více či méně pomerančů, to závisí na našich preferencích a na tom, jestli je silnější příjmový nebo substituční efekt.

To neznamená, že poptávané množství není ovlivňováno i jinými faktory. Je. A když tyto jiné faktory převáží, může se stát, že něco zlevní, a lidé toho budou přitom poptávat méně. To ale neznamená, že by neplatil zákon poptávky, jen jiné faktory převážily nad vztahem mezi poptávaným množstvím a cenou. Tyto jiné faktory mění pouze sklon a polohu poptávky. Když lidem poklesnou příjmy nebo jim přestanou pomeranče chutnat, ani zlevňování nepovede k růstu poptávaného množství.

Lafferova křivka

Klesající křivku poptávky musí všichni prodejci respektovat. Zdražení zboží sice vynese více z každého prodaného kusu, ale může vést k takovému poklesu prodeje, že se zdražení vůbec nevyplatí. Když je něco moc levné, naše tržby jsou nízké, protože v součinu ceny a prodaného množství převáží nízká cena. Když je něco moc drahé, naše tržby budou také nízké, protože v součinu ceny a prodaného množství převáží nízké prodané množství.

To by měla chápat i vláda, když přemýšlí, jestli zvýší či sníží daně. Zvyšování daně z benzínu sice vždy povede k růstu vládních příjmů z jednoho prodaného litru benzínu, ale litrů se celkově prodá méně a celkový daňový výnos může i klesnout. Tzv. Lafferova křivka, která ukazuje, že s růstem daní roste daňový výnos stále o méně, až nakonec od určité výše začne klesat, je nevyhnutelným důsledkem zákona poptávky. Popírat Lafferovu křivku je jako popírat zákon gravitace.

Petr Mach vyučuje ekonomii na VŠEM a VŠFS a je předsedou Svobodných